Baggotovi Husaři a generál Howley

Třináct příslušníků Baggotových husarů (nebo také někde Skotských husarů). Jednotku postavil v Edinburghu John Murray z Broughtonu a původně měla 50 jezdců. Vzhled je spíše takový odhad. Vychází ze dvou poměrně povrchních náčrtků a svědectví kohosi v Carslisle, který popisuje červené kožešinové čepice (staré dragounské dovezené z Francie) a tartanové kabátce. Původním polním velitelem – nepříliš dobrým – byl kapitán George Hamilton. Když byl zajat u v bitvě u Cliftonu, nahradil ho schopný irský důstojník John Baggot (nebo Bagot) z Irish Piquets. Pod jeho vedením se stali užitečnou a úspěšnou průzkumnou jednotkou. Pro účinné nasazení v bitvě však nikdy nedostali odpovídající výcvik a jejich počet byl také příliš malý, aby mohli významně zasáhnout do boje. U Cullodenu měla jednotka již jen 26 mužů (tzn. ještě jednou tolik a měl bych je 1:1) a spekuluje se, že mnoho z nich bojovalo ve skutečnosti pěšmo.

Dá se říct, že jezdectvo bylo po celé povstání jedním z vážných nedostatků jakobitské armády. I po vítězných bitvách tak často neměl kdo prchající červenokabátníky efektivně pronásledovat. Postavit a uživit kavalerii rozumné síly se ukázalo v podmínkách Vysočiny jednoduše jako nemožné. U Cullodenu tak byl nepoměr ještě markantnější než u pěchoty – cca 170 jakobitských jezdců stálo proti zhruba 550 vládním kavaleristům.

Dále za druhou stranu tu máme jednoho významného velitele. Představuji generál poručíka Henryho Hawleyho (1685 –1759), kterého jakobité přezdívali králův popravčí (King’s Hangman). Henry Hawley bojoval ve Španělsku, Flandrech, Německu, vypracoval se z praporčíka na generál poručíka. Byl při tom několikrát zraněn, jednou vážně. Nepřátelé o něm říkali, že rád věšel vlastní vojáky, neštítil se okrádat mrtvé a jen neochotně bral zajatce. Mezi vlastními vojáky však tak neoblíbený nebyl, pouze mu někdy vyčítali až přílišnou bezstarostnost tváří v tvář nepříteli. Vévoda z Cumberlandu ho označil za jednoho z nejlepších velitelů jízdy své doby, přesto však prohrál jedinou bitvu, kde měl vrchní velení.

Po bitvě u Prestonpans nahradil Johna Copa jako velitel ve Skotsku a byl vrchním velitelem vládního vojska v prohrané bitvě u Falkirku v lednu 1746. Narozdíl od Copa, Hawley po Falkirku nečelil polnímu soudu a u Cullodenu byl v podstatě zástupcem vévody z Cumberlandu. V příběhu Jamese Wolfa (který se však možná nikdy neodehrál), kdy budoucí vítěz od Québecu odmítne zastřelit raněného jakobitského důstojníka, má neblahý rozkaz vydat buď sám Cumberland nebo právě generál Hawley.

Posledním modelem britský důstojník v barvách mého již namalovaného 4. pěší regimentu nebo velitel pro 21. severobritské fyzilíry.